Životopisy

Olga Lounova – je zpěvačka, herečka, moderátorka a novinářka se narodila 7. 3. 1981 v Liberci. Vystudovala Gymnázium F. X. Šaldy a Pedagogickou fakultu TU v Liberci. Nyní je čerstvě odmaturovanou studentkou konzervatoře Jaroslava Ježka.

Účinkuje v muzikálovém představení Malované na skle v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a hraje hlavní roli v projektu Lewron Orchestra – Olza a hlavní roli Mariány v muzikálu Karla Svobody Golem. Zpívá ve dvou kapelách – v rockové Calathee a popových Houpačkách.

Jako herečka se představila v epizodních rolích např. ve filmech Riper, Blade II., v seriálu Ranč U Zelené sedmy a nejnověji jako Bludička v Románu pro ženy. Kromě toho moderovala Rychlou výhru v televizi Prima.V listopadu se ukáže jako Carmen v divadle Na Blízku se souborem PAP.

LENKA DUSILOVA – začala s hudební kariérou už v 10 letech, kdy se představila na folkovém festivalu s básní Jiřího Wolkera, kterou sama zhudebnila. V roce 1988 se s rodinou přestěhovala z Karlových Varů do Prahy, kde nastoupila do legendárního dětského pěveckého sboru Bambini di Praga.

Vletech 1991 až 1995 byla frontmanka pražské rockové skupiny Sluníčko. Sní vydala stejnojmenné album a v roce 1994 vyhrála hudební soutěž Marlboro Rock In, jež kapelu hodně zviditelnila. A pak do jejího života zasáhl osud, jenž vzal na sebe podobu zpěváka a hudebníka Davida Kollera! V letech 1994 až 1997 spolupracovala s jeho skupinou Lucie. David výraznou měrou ovlivnil její hudební projev a po odchodu ze Sluníčka s ním založila skupinu Pusa.Rocková básnířka a zpěvačka, Lenka Dusilová natočila v roce 2003 své solove nejpravdivější album „Spatřit světlo světa“. Na němž jsou rockové písničky s moderním zvukem a silným vnitřním nábojem. Autorsky se tentokrát podíleli převážně mladé neokoukané tváře: Výtvarnice a textařka Lenka Zvěřinová, talentovaný Jakub König ze skupiny Obří broskev, hráč na bicí a skladatel, se zkušeností z mnoha renomovaných rockových sestav Štěpán Smetáček, či kytarista doprovodné skupiny Secretion Marek Zelený.Především se, ale autorsky probudila Lenka sama, když se současně zhostila také role hudebního supervisora. Nové album jí představuje i jako vyzrálejší osobnost, s zřejmě nejpodmanivějším hlasem a nejuvěřitelnějšími texty u nás.
Jana Krausová- je česká herečka.
V uměleckém prostředí se pohybuje odmalička. Její otec, známý loutkář Josef Pehr, byl čtyřicet let v angažmá v Národním divadle, maminka se zabývala loutkoherectvím a výtvarnictvím.Před filmovou kamerou se poprvé objevila ve třinácti letech ve snímku Malé letní blues, ale o kariéře herečky nikdy nesnila. Daleko více ji přitahovalo výtvarné umění, a tak šla studovat na uměleckou průmyslovku (obor monumentální malba) a po maturitě na pražskou Akademii výtvarných umění (obor grafika a malba). Ještě během studií natočila několik filmů, později se začaly v jejím životě obě profese prolínat. Nejinak je tomu také v současnosti. Jana Krausová pracuje pro vlastní keramický ateliér (nejraději vytváří reliéfy z keramické šamotové hlíny), malujeobrazy, účinkuje na několika divadelních scénách a celkem pravidelně i natáčí, ať již filmy, televizní inscenace nebo seriály.

NATALIE KOCAB – Ve dvanácti letech jsem nastoupila na Trojské gymnázium Svatopluka Čecha (rozuměj TGSČ), kde jsem potkala svý lidi a strávila s nima sedm let, který se na mě doživotně podepsaly…toto období je pro mě zásadní. Tam taky potkávám Štěpána, mojí největší lásku.

Roku 2000 vyšlo mý první CD Fly Apple Pie a celej můj život se obrátil vzhůru nohama. Tomuto CD a zejména tátovi a mámě vděčím za vše. Rodičům zejména za to, že se mnou vydrželi. Veliký dík také Sony BMG!!!

O dva roky později, 2002, je ze mě Hanka ze Starců na chmelu. Nedocenitelná zkušenost.

Rok 2002 – má první básnická sbírka Slyšíš mě? je na světě. Můj životní sen se splnil.

2003 – Monarcha Absint, první próza a první rozčarování

24.10.2003 přichází na svět můj drobeček Vincent

2004 – Schola Alternativa, to je jakási moje hymna na dospívání a na TGSČ.

V Říjnu 2004 nadšeně a ve vší vážnosti nastupuju na FAMU jako studentka Scénáristiky a dramaturgie.

2005 – další sbírka básní Někdo je v domě

Roku 2005 – 2006 potkávám Michaelu Polákovou a dávám se opět dohromady s Michalem Pavlíčkem jr. a Lukášem Máchalem. Tato setkání jsou pro mě fatální. Začíná práce na novém CD… po sedmi letech tak vzniká Hummingbirds in Iceland.

MAGDA MALA

Magda Maláse narodila 14. července 1967v Chebu, kde také navštěvovala základní devítiletou školu. Osm let chodila do dětského pěveckého sboru a při vzpomínkách na svou učitelku zpěvu Naďu Šafránkovou říká: “Chudák učitelka! Byla určitě ráda, že se mně »zbavila«, ale také ráda, že jsem si v Praze našla své místo.” Magda vystudovala Státní konzervatoř, obor pop – jazz pod vedením profesorů Lídy Nopové a Vítězslava Hádla. Pěveckou kariéru odstartovala ve skupině Allegro Michala Davida, následovalo hostování v programu Heleny Vondráčkové a koncertování se skupinou Precedens.

Hlavní vlnou, která Magdu pohltila se vším všudy ale byly muzikály. Její první zkušeností byla nádherná role Eponiny ve světoznámém muzikálu na motivy románu Victora Huga – Les Misérables – Bídníci. O rok později Magda ztvárnila Clarissu v muzikálu 451o Fahrenheita. Její další muzikálovou příležitostí bylo pětileté účinkování v nejúspěšnějším českém muzikálu všech dob, v muzikálu Dracula. Skoro každý večer stála na jevišti, a to buď coby krásná a zamilovaná Lorraine, anebo žárlivá a rozverná Větrná Nymfa. Richard Hes se tenkrát o Magdě vyjádřil jako o malé mořské víle, ač nemohl tušit, že o čtyři roky později Magda tuto roli nazpívá pro pohádkové baletní představení Malá mořská víla, spojené s vodní produkcí Křižíkovy fontány. Ještě předtím se však Magda pravidelně objevovala na jevišti Divadla Jiřího Grossmanna jako Kráska v muzikálu Kráska a zvíře.

Magda má za sebou i několik filmových a televizních rolí, dabingové zkušenosti a také řadu nosičů pro děti.

V roce 2000 Magdě vyšlo album duetů s Petrem Dopitou pod názvem Tak to chtěl Bůh.V září 2001 přivedla na svět dcerku Magdalénku a na čas se stáhla z veřejného života, aby se své dceři mohla naplno věnovat.

V roce 2003 začala opět vystupovat coby Eponina v muzikálu Bídníci a na podzim roku 2004 se její muzikálový rejstřík rozšířil o hlavní roli Kim v muzikálu Miss Saigon.

V roce 2005 Magda natočila své první sólové album s názvem Já doufám dál… a stala se zakladatelkou obecně prospěšné společnosti Mater et pueri, jejímž cílem je pomáhat maminkám v tísni. „Ten krásný pocit, když někomu pomůžete, se nedá s ničím srovnat,“ říká Magda.

V roce 2009 se Magdě narodila dcera Terezka.

JANA PIAROVA

Jsem Jana Piarová, designerka. Tvořím oděvy, šperky, doplňky – výhradně neopakované originály; styling, vizáž, poskytuji image poradenství. K mé práci patří také to, že občas fotografuji, baví mne fotoobrazy a interiérový design. Oděvy, šperky a doplňky: Babička, vyhlášená prvorepubliková švadlena, mne naučila pracovat s látkami, vybírat kvalitu a prvotřídně ji zpracovat. Nejprve mi to přišlo jako „příliš mnoho práce“, ale když jsem později na stážích v Itálii viděla, že právě tak pracují i nejslavnější módní domy… Díky babi :-)). Itálie mne mnohému naučila, např. dát fantazii absolutní volnost…Pracuji převážně s textiliemi, sklem, stříbrem i s dalšími kovy, polodrahokamy, kůží, dřevem, i s netradičními materiály, např. voňavé šperky z koření nebo „naopak“ – z česneku, oděvy z květin i mnoha dalších materiálů, či jejich neobvyklé zpracování, např. svatební šaty „pytel od brambor“ (ženich netušil, co způsobí svou odpovědí na snoubenčin dotaz, v čem by se podle něj měla vdát… Ovšem romantika nechyběla – poté, co ženich navzdory šokujícímu překvapení při obřadu vyslovil své životně důležité „ano“, družičky z nevěsty stáhly pytel a… Objevila se princezna v krásné róbě. Historky, kterých je více, by vydaly na knihu… Inu kdo ví, možná se jednou pustím i do té, až jednou bude více času.Velmi mne baví líčení – může nahradit menší plastickou operaci, pochopitelně „jen do umytí“ – poskytuje možnost totálně změnit vzhled (ten, byť jen chvilkový, mnohdy ovlivní i povahu nositelky; občas se stane, že ta dočasná změna ovlivní řadu dalších let… Láska hory přenáší, úsměv říká „kam“…)… Miluji také jemný make-up, který téměř není vidět, ale dokonale zvýrazní krásu a znenápadní to, co líčené krásce snižuje sebevědomí. Je to „dohoda tvarů a barev s pocity.Aby člověk vypadal výborně, nejprve se tak musí cítit. Rozumět tomu v čem a proč se bude líbit sobě i ostatním – k tomu slouží mé image poradenství. Neformální povídání o Vás, o životě, o módě „…a tak“, poté jen přidám trošku profesionálního koření, pár triků, a můžeme začít „jízdu světem krásy“.

VARHAN ORCHESTROVIC BAUER

SKLADATEL
Varhan Orchestrovič Bauer
se narodil se 21. ledna 1969. Úspěšně absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obory skladba (profesor Antonín Bílý) a dirigování (profesor Hynek Farkač). Během studia založil a dirigoval svůj vlastní experimentální symfonický orchestr Worchester Scandal (60 členů). Realizoval tak vlastní kompozice, v nichž šlo o hledání syntézy stylů, žánrů, barev a nálad nejen symfonické hudby, ale i jazzu, funku či rapu. Při půlročním pobytu v Los Angeles načerpal spoustu vědomostí (Beverly Hills Library), pracovních zkušeností (hudba pro TV a film) a inspirace pro další tvorbu (jammsessions s americkými jazzmany).
Po ukončení studia pracoval jako orchestrátor, aranžér i dirigent filmové a scénické hudby. Založil si vlastní žánrově neomezený Okamžitý Filmový Orchestr,se kterým nahrává svou filmovou a komerční hudbu (reklamy, popové aranže). Kromě studiové práce se toto těleso složené z mladých hudebníků z AMU a z konzervatoří věnuje koncertní činnosti, zahajuje nebo končí festivaly, otvírá letní kina, hraje duchovní hudbu v kostelech (Roxy 2002, Český Lev 2003, Filmový Festival Karlovy Vary 2004, Elsa 2004 aj.).
Varhan O. Bauer složil hudbu k filmům Český sen, Nic víc než Praha, Eliška má ráda divočinu. Jezerní královna, Pták ohnivák a Holčičky na život a na smrt. V poslední době složil hudbu i k zatím poslednímu Formanovu filmu Goyovy přízraky.
Bc. Matěj Stropnický (1983) je editor Deníku Referendum, zastupitel Městské části Praha 3 a člen předsednictva Strany zelených. V letech 2003-9 pracoval v Literárních novinách postupně jako přispěvatel, asistent šéfredaktora, redaktor a editor, příležitostně publikuje v Právu a v Lidových novinách. V devadesátých letech studoval na anglo a frankofonních školách v Lisabonu a Římě, maturoval na Francouzském lyceu v Praze. Absolvoval FSV UK žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia a nyní pokračuje v magisterském programu mediální studia. V letech 2007-8 byl místopředsedou Republikové rady SZ a 2008-9 asistentem poslankyně SZ Olgy Zubové. Myslí si, že když se spojí mládí se schopnostmi, mohou se dít veliké věci.
PETR WAJSAR /*1978/…hudební skladatel, zpěvák, hráč na klavír, kytaru a baskytaru, textař. Absolvent oboru skladba na Hudební akademie múzických umění v Praze /prof. Václav Riedlbauch/, oboru skladba a  aranžování moderní populární hudby na Státní konzervatoři v Praze /Angelo Michajlov, Milan Svoboda, Michal Pavlíček/, krátce též na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze /prof. Stanislav Jelínek/. Jeho tvorba sahá od symfonické koncertní hudby přes hudbu komorní až k jazzovým kompozicím a populární hudbě.Kromě orchestrální a komorní tvorby na objednávku tvoří rovněž pro autorské soubory HI-FI, EwaVe a Mandelbrotovy kostičky. Mimo kompoziční činnost též aranžérsky spolupracuje s řadou jiných skladatelů, zejména s Michalem Pavlíčkem. Pro Městské divadlo v Plzni napsal celovečerní balet Maryša, v současné době připravuje muzikál Pornohvězdy se scénáristou Petrem Kolečkem a režisérem Tomášem Svobodou.S nahrávkou svojí skladby „Emitgar“ reprezentoval Český rozhlas na Mezinárodní tribuně skladatelů 2001, jeho skladba „Drum’n’Berg“ získala cenu posluchačů v kompoziční soutěži Nuberg 2007 a umístila se v semifinále soutěže ISC 2008. Je držitelem ceny OSA „Nejhranější mladý skladatel vážné hudby za rok 2008“.

Philip Maxx – profil umělce

Philip Maxx je osmnáctiletý zpěvák a showman, který reprezentuje dnes nejmodernější, mohutně mediálně podporovaný a populární hudební styl Pop Electro (Lady Gaga, Kesha ad.). Neodmyslitelnou součástí tohoto hudebního trendu je i extravagantní make-up, účes a kostýmy, ve kterých Philip Maxx a jeho tanečníci vystupují.

Philip Maxx je zpěvákem, který jako první v České republice dostal nabídku nahrát hudební film ve formátu 3D, na kterém již byly zahájeny přípravné práce.

Samotné taneční vystoupení je neopakovatelnou energickou pěvecko-taneční show, která je ve střední Evropě jen málokdy k vidění.

Na repertoáru Philipa Maxxe se podílí profesionální tým hudebních skladatelů a textařů z USA, Belgie a Izraele (Jerry Jerremy, Stefan Fernande, Amitai Gat, Stano Simor).

Philipovým osobní hudebním skladatelem je Stano Simor, který má za sebou autorskou spolupráci s několika top zpěváky v Belgii, Španělsku, České republice, Slovenské republice a v dalších zemích. Stál u hitů pro Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Terezu Kerndlovu (zástupkyni české Eurovize), skupinu Lunetic, Touch (ukrajinsko-česká skupina), pro multiinstrumentalistku a zpěvačku MISTA (stříbrná vítězka národního kola Eurovize na Slovensku), Patricka Jurdic (Superstar Chorvatsko) a další.

Součástí vystoupení je i impozantní laserová show, která umocňuje zážitek z celého vystoupení. Philip Maxx je jediným interpretem s vystoupením tohoto typu ve střední a jižní Evropě.

Richard Müller (nar. 6.9.1961) je významnou osobnosťou slovenskej a českej hudobnej scény. Syn herca Vlada Müllera a herečky Elišky Müllerovej.
Začínal ako hudobný novinár.
Začiatkom 80-ych rokov popri štúdiách scenáristiky na Vysokej škole muzických umení v Bratislave začal písať pre denníky a
vtedajšie jediné špecializované periodikum, mesačník Populár a neskôr pre Gramorevue. Ako novinár sa, podľa vlastných slov,
mohol ľahšie dostať k ľuďom, ktorých na hudobnej scéne obdivoval.
V roku 1985 Absolvoval štúdium dramaturgie a scenáristiky na Filmovej a televíznej fakulte Vysokej školy múzických umení v Bratislave.
Počas štúdia sa venoval najmä publicistickej činnosti v časopisoch Populár a Gramorevue. V roku 1984 založil hudobnú skupinu Banket.
Prvé verejné vystúpenie absolvoval v roku 1984 na Bratislavskej lýre s piesňou Nespoznaný. V roku 1989 vyhral Bratislavskú lýru.
Je autorom a spoluautorom scénickej hudby k filmom
(napr. Kúpeľňový hráč, divadelným inscenáciám i muzikálu Baal (1991) (s Andrejom Šebanom) podľa divadelnej hry Bertolta Brechta.
V polovici 90. rokov 20. storočia spieval v kultovej formácii PPF so špičkovými hudobníkmi Andrejom Šebanom,
Oskarom Rózsom a Marcelom Buntajom. Moderoval rozhlasové relácie aj televízne talkšou Müllerád a Promülle.
Jeho bývalou manželkou je televízna hlásateľka a moderátorka Soňa Müllerová.

Karel Gott je sice rodák z Plzně, ale od dětství žije v Praze. Tíhnul k malířství, ale jeho pokus dostat se na UMPRUM nebyl úspěšný, načež se vyučil elektromontérem a začal pracovat v ČKD. Souběžně se začal věnovat zpěvu, v roce 1958 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, poté začal příležitostně zpívat v pražských kavárnách, stěžejní pro něj byla spolupráce s orchestrem Karla Krautgartnera, s nímž také absolvoval první zahraniční zájezdy. V roce 1960 pořídil Gott první studiové nahrávky, současně začal pod vedením profesora Karenina studovat na pražské konzervatoři, kde jeho výjimečný hlas získal technickou dokonalost.

Gottův ostrý tenor se v době kulminující popularity barytonů nesetkal s pochopením, nicméně pracovitost, zlepšení hlasové techniky na konzervatoři a také fakt, že jeho projev byl naprosto odlišný od všeho dosud prezentovaného, přinesly první úspěchy. V roce 1963 byl angažován do divadla Semafor, kde zpíval svůj první velký hit Oči sněhem zaváté, načež následovaly další nahrávky. V roce 1965 spolu s bratry Štaidlovými založil vlastní divadlo Apollo, jehož byl hlavní hvězdou. Pro vystupování Karla Gotta mělo velký význam půlroční angažmá v Las Vegas (1967). V roce 1968 začala letitá spolupráce se skladatelem Karlem Svobodou, jejíž první výsledek – Lady Carneval – patří dodnes ke Gottovým největším hitům.

V 70. a 80. letech zůstával Karel Gott na české pěvecké scéně osobností číslo jedna, koncertoval a nahrával po celém světě, rozšiřoval svůj repertoár o klasiku i lidové písně, vděčnými počiny byla jeho vánočně koncipovaná alba a jeho popularita byla na vrcholu. Nutno dodat, že úspěchů dosahoval především s převzatými písněmi, skutečně kvalitní domácí repertoár dokázal dodat jen Karel Svoboda, zřídka také Ladislav Štaidl. Gottova tvorba navíc začala trpět nadprodukcí, ze stovek a tisíců nahrávek mělo jen nevelké procento skutečné kvality a kritika řadu jeho písní zcela strhala. Nicméně před neuvěřitelnou pracovitostí, suverénním přednesem a bezkonkurenčním hlasem nelze než smeknout. Snahou o udržení přízně publika se Karel Gott v 80. letech dostal k pokusům o moderní zvukový projev, což se mu poměrně dařilo, byť začala vyrůstat konkurence, již o generaci mladší. V roce 1989, kdy Karel Gott slavil padesáté narozeniny, došlo v tehdejším Československu ke změně společenské situace, která zpěváka postavila znovu na startovní čáru, protože byl vnímán jako umělecká ikona socialistického režimu a navíc nově konfrontován s přísunem zahraniční hudby, dosud u nás odpírané. Své rozhodnutí ukončit kariéru však přehodnotil po fantastickém úspěchu dvou velkých turné v letech 1990 a 1991, načež pokračoval v tvůrčí činnosti. Z progresívního zpěváka se stal žijící legendou, dodnes sbírající ocenění a pořizující nové a nové nahrávky, jimž však – nutno dodat – dnes chybí invence a také hlasová suverenita.

Profesionální životopis Karla Gotta lze pojmout také řečí čísel a statistiky, která hovoří za vše. Počet hudebních nahrávek Karla Gotta se počítá na tisíce, přesný počet vzhledem k absenci dokumentace v některých dobách a některých zemích nelze zcela určit. Počet prodaných hudebních nosičů na celém světě se odhaduje na třicet miliónů kusů (nejprodávanějším albem u nás byly Vánoce ve zlaté Praze z roku 1969, nejprodávanějším albem v zahraničí se stala první Gottova LP v Sovětském svazu, jíž se v roce 1977 prodalo na 4,5 miliónu kusů). Karel Gott natočil nejvíce alb pochopitelně v Československu a České republice, téměř stejný počet ale také v Německu (v německy mluvících zemích se však dodnes jedná často o kompilace a bezpočetné vydávání starších nahrávek). Karlu Gottovi vyšly LP desky také v Polsku, Holandsku, Španělsku, Kanadě, USA nebo Japonsku. Na obrovský počet prodaných hudebních nahrávek navazují desítky zlatých desek, dvě multiplatinové a jedna diamantová. Kariéru Karla Gotta lemují také četná ocenění z hudebních festivalů, ať doma nebo v zahraničí (např. Brazílie 1968, Řecko 1970, Japonsko v letech 1974 a 1977). Četná ocenění získal v Německu za umístění svých písní v hitparádách, s německy zpívaným repertoárem měl podobný úspěch také v Belgii a Holandsku. Téměř bezkonkurenční úspěch má Karel Gott dlouhodobě v diváckých anketách, jako byla Televizní rolnička (1985-1988) nebo Týtý (1991-2007), v nichž suverénně kraluje. Zcela výjimečnou kapitolou je postavení Karla Gotta v anketě o Zlatého, potažmo Českého slavíka, byť se v určitých dobách vedly debaty o porušování pravidel, případně o smyslu celé soutěže. Karel Gott se v roce 1962 umístil se čtyřmi hlasy na 49. místě. Hned v příštím roce získal Zlatého slavíka a první příčka mu s přestávkami, pragmaticky odůvodnitelnými, patří dodnes (1963-1966, 1968-1991, 1996-1997, 1999-2007). Když byla po roce 1989 zřízena Akademie populární hudby, jednou z kategorií byla Síň slávy, do níž je každoročně uváděna jedna osobnost s významným přínosem české populární hudbě. Není s podivem, že jako první byl do Síně slávy uveden Karel Gott (1991). V době socialismu obdržel Karel Gott dodnes diskutované tituly zasloužilý umělec (1977) a národní umělec (1985).

Lucie Bílá

Narodila se ve středočeských Otvovicích. Hodiny zpěvu absolvovala již na Lidové škole umění (dnešní ZUŠ). Dříve, než se proslavila na poli showbyznysu, vyučila se dámskou krejčovou. První zkušenosti na hudebních pódiích získávala jako členka skupin Rock-Automat aArakainVitacit.V 80. letech si jí všiml producent Petr Hannig, vymyslel jí pseudonym Lucie Bílá a napsal jí písně Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Pořádný úspěch ji teprve čekal v příštím desetiletí, kdy prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v Česku (Les MisérablesDracula,Krysař), vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech (jako zpěvačka i jako herečka) a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík.V březnu 1995 porodila příteli Petru Kratochvílovi syna Filipa, ale partnerství neudržela. Petr Kratochvíl ji opustil kvůli Pavlíně Babůrkové, vítězce Miss Československo 1992.[3]V roce 2002 se nakrátko provdala za hudebníka Stanislava Penka. Po rozvodu s ním nějakou dobu žila jen se svým synem Filipem. V roce 2006 se provdala podruhé, jejím manželem se stal muzikant Václav „Noid“ Bárta. Dne 1. září 2008 byl oficiálně oznámen jejich rozchod.V roce 2010 se stala porotkyní v televizní show Česko Slovensko má talent, kterou od 29. srpna 2010 vysílala Prima TV a TV JOJ. Zahrála si také jednu z hlavních rolí v muzikálovém filmu V Peřině pod taktovkou F. A. Brabce, který měl premiéru v roce 2011.

Životopis (biografie) / Informace:

Helena Vondráčková se narodila v Praze, dětství a mládí ale strávila ve Slatiňanech u Chrudimi. Od dětství hrála na klavír a zpívala, v roce 1964 vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty. Raketový vzestup zaznamenala v témže roce s nahrávkou písně Červená řeka, v roce 1965 se umístila na prvním místě v anketě Zlatý slavík. Po maturitě nastoupila do divadla Rokoko (1965-1968), r. 1967 s úspěchem vystoupila na festivalu v Rio de Janeiro, značné popularity pak dosáhla v rámci tria Golden Kids (1968-1970) spolu s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, od r. 1970 vystupovala sólově. Její boj o udržení předních pozic v žebříčcích popularity v 70. a 80. letech byl ztížen dlouhodobými zahraničními zájezdy, trpěla též nedostatkem kvalitního domácího repertoáru a přízeň publika si udržovala především převzatými zahraničními hity (Kam zmizel ten starý song, Dvě malá křídla tu nejsou, A ty se ptáš, co já?). Helena Vondráčková ve své branži vyniká profesionalitou a pracovitostí, ale její snaha o stále moderní projev vedla k nestálosti stylů a střídání doprovodných kapel. V roce 1977 vyhrála s písní Malovaný džbánku cenu Grand Prix na festivalu v polských Sopotech. V 80. letech se soustředila na práci v televizi a vytvořila tehdy populární pár s Jiřím Kornem, v roce 1983 se provdala za německého hudebníka Hellmuta Sickela (rozvod 2001). Popularitu si dokázala udržet i po roce 1989, kdy byla česká hudba v útlumu; úspěch měla se svým muzikálovým projektem Helena na Broadwayi (1993), vystupovala též v muzikálu Bídníci. Překvapivě se znovu výrazně prosadila v roce 2000 s albem Vodopád podpořeným velmi moderním zvukem a také diskutabilním pokusem o mladistvý design. Nadčasovost tvorby Heleny Vondráčkové se pak projevila v roce 2001, kdy od Akademie populární hudby získala ocenění Zpěvačka roku a zároveň byla uvedena do Síně slávy. Přes určité výkyvy ve své kariéře zůstává Helena Vondráčková bezkonkurenčně nejprodávanější českou zpěvačkou všech dob. Její oblibu u publika v současnosti narušují četné soudní spory s producenty a bulvárními médii, které vede spolu se svým druhým manželem, kontroverzním podnikatelem Martinem Michalem.Jako přední zpěvačka se Helena Vondráčková pochopitelně objevila i ve filmu. Nejúspěšnější byla hned její první role princezny Heleny v pohádkovém muzikálu Šíleně smutná princezna (1968), kde hrála spolu s Václavem Neckářem. Tehdy měla za sebou divadelní průpravu a svůj herecký projev zachránila mimo jiné půvabným mladickým zjevem. Její další vystoupení ve filmu již tak úspěšná nebyla (Romance za korunu, 1975; Jen ho nechte, ať se bojí, 1978). Díky filmu také přišla ke dvěma stěžejním hitům své pěvecké kariéry. V roce 1974 zpívala za Janu Brejchovou v muzikálu Noc na Karlštejně (1974; píseň Lásko má, já stůňu), dalším hitem bylo Sladké mámení z filmu S tebou mě baví svět (1983). Úspěch zaznamenala také doprovodná píseň Znala panna pána z filmu Jak utopit doktora Mráčka (1975), kterou nahrála spolu s Václavem Neckářem.

Napsat komentář